Jak připravit AST na výstavu

Příprava na výstavu a chovný svod

Několik rad novým majitelům. Jedná se hlavně o předvedení psa na výstavě nebo chovném svodu. Bohužel se stále setkáváme se stejným problémem a to je „jak správně vystavit psa.“ Spousta majitelů přijde na tyto akce naprosto nepřipravena a zbytečně tak svého psa poškozuje. Chcete-li chodit se svým psem na výstavy je nezbytné se dopředu na nějakou jet podívat jako divák, abyste viděli, jak to vše chodí. Je neomluvitelné říci rozhodčímu, že jste na první výstavě a tudíž nevíte, co máte dělat. Když chci nějakou činnost vykonávat, musím se předem poučit jak. Doma na dvoře se to samozřejmě nenaučím. To znamená, spojit se s někým zkušeným a získat od něho rady a pak se vyjet na nějakou akci podívat. Na výstavách se pohybuje hodně majitelů či chovatelů, kteří předvedení psa perfektně ovládají, takže se stačí jen dobře koukat. Je hrozné, když se setkáme s vystavovateli, kteří nevědí ani u které nohy se pes v kruhu vodí. Majitel je zmatený, není schopen ani správně reagovat na pokyny rozhodčího. Takže několik základních rad:

AST

V první řadě se majitel psa musí seznámit s podmínkami a pravidly, které na akci kterou chce navštívit platí. Není povinností nikoho z pořádajících, aby každému na místě vysvětloval co se od něj chce, co má dělat, jak se má chovat a pod. Nemusím snad uvádět takové případy jako – když chci řídit auto, musím mít řidičák – když chci psát, musím se naučit abecedu – když chci vyplnit složenku, musím vědět co do jaké kolonky napsat. Je to naprosto jednoduché. Když chci něco dělat, musím se to nejdříve naučit.

To samé platí v práci se psem. Pes musí chodit perfektně na vodítku a být naprosto ovladatelný. Nesmí tahat, skákat, nebo si dokonce lehat a odmítat chodit. Vypadá to možná neskutečně, ale i s tím jsme se již setkali. Dále nesmí napadat psy kolem sebe nebo dokonce lidi a rozhodčího. Pes musí chodit u levé nohy majitele na volném vodítku a reagovat na jeho pohyb a povely. To znamená, pokud zrychlíme krok, musí se nám pes přizpůsobit. Pes by měl vedle nás lehce klusat. Chce-li rozhodčí posoudit psa v pohybu, není možné, abychom psa za sebou tahali, nebo aby vesele cválal vedle nás, nebo ještě hůře, aby se bál, což je s povahou staforda neslučitelné. Souhra majitele a psa je zde velice důležitá. Musíme stále sledovat psa, jak se pohybuje. Pokud je pes dobře zaúhlený, musí zvládnout ostrý klus. Nezvládne-li ho, už je na rozhodčím, aby posoudil, proč to nezvládá. Zda je to tím, že majitel letí jako o závod a pes to bere jako výzvu k trapu a nebo je to špatnou funkcí končetin. Toto vše však může majitel alespoň z části ovlivnit. Pokud pes táhne a ještě se u toho odkloňuje od nohy majitele, zkresluje to velmi jeho pohyb a postavení končetin. Pro rozhodčího je pak velice složité psa dobře posoudit. Není možné, aby rozhodčí v kruhu majiteli vysvětloval, co má se psem dělat. Výtka padne obvykle na rozhodčího, že psa špatně posoudil, ale že by si někdo přiznal, že neumí psa předvést se často nestává.

AST

Další problém bývá při statickém posouzení. Pes by měl klidně stát bokem k rozhodčímu, měl by si nechat v klidu prohlédnout zuby, nechat na sebe sáhnout při kontrole hrudníku, ocasu a varlat. Není podmínkou, aby rozhodčí sahal psovi do mordy. Majitel může ukázat zuby sám, ale musí to zvládnout. To znamená ukázat skus odhrnutím pysků při zavřené mordě. Na výstavách to zpravidla stačí. U chovného svodu se však musí prohlédnout zuby všechny. Velmi často se stává, že rozhodčí řekne „ukažte mi zuby“ a majitel začne psovi páčit mordu, při čemž mu prsty zakryje polovinu zubů. Při tom je to tak jednoduché. Stačí jen odhrnout zboku pysky. Pro psa je to daleko přijatelnější a zdaleka se tak nebrání. Toto je ovšem třeba psa předem učit, nejlépe již od malička. Není možné tento úkon chtít po psovi poprvé na výstavě. Ve většině případů se to nedaří a pes bývá z posuzování vyřazen. To samé je při prohlížení ocasu a varlat. Není-li pes zvyklý, že mu sem tam někdo na ocas a varlata sáhne, samozřejmě se brání. Pak vidíme na výstavě nepěkné scény, kdy si pes sedá a bojí se nebo je dokonce agresivní. Dáváme tím rozhodčímu další možnost k vyřazení psa, což je zbytečné.

AST

Dalším problémem bývá, že majitel se snaží psa postavit a to tím způsobem, že mu rovná nohy, zvedá ho za břicho nebo ocas apod. Pes, který je na to zvyklý, se nechá srovnat jak chceme. Který ale na to zvyklý není, se začne kroutit, sedat, lehat, hrbit a výsledek bývá groteskní. V takovém případě je nejlepší psa nechat postavit přirozeně a v případě, že se nám to nelíbí, udělat s ním jeden nebo dva kroky a on se srovná sám.

Při chovném svodu nastává dost závažný problém i u měření psa. Pes se měří měrkou zboku v kohoutku. Lze to také lehce naučit. Stačí, když zvykáme psa na přiložení nějakého delšího klacku nebo tyčky v úrovni předních končetin nejdříve sami a pak cizí osoby. Pes musí klidně stát, nesmí se bát ani reagovat agresivně. Standart říká, že staford je čilý, ostře reaguje na své okolí a je příslovečný svoji odvahou. K lidem ovšem musí být přátelský. To znamená, že když k němu přistoupí cizí člověk, v našem případě třeba rozhodčí, pes musí projevit radost nikoliv strach nebo agresivitu. V poslední době se bohužel setkáváme se psy, kteří příslovečnou odvahu nemají. Není možné zcela přesně posoudit, zda je pes zkažený od majitele, nebo je to povaha vrozená. V každém případě však obě tyto odchylky jsou nepřípustné. U chovného svodu se povaha posuzuje a nesplní-li pes požadované kriterium je vyřazen. To znamená, že pes bázlivý nebo agresivní nemůže být vpuštěn do chovu. Sáhněte si tedy do svědomí a přemýšlejte, zda jste to nezavinili náhodou sami.

AST

Další velkou chybou je, že mnoho majitelů jde na svod s velmi mladým zvířetem. Pravidla říkají, že chovný svod je možné absolvovat ve stáří minimálně 12 měsíců. Horní hranice nikde stanovena není. V jednom roce však žádný pes ještě není dokonale vyvinut. Obzvláště psi dospívají později. Proč tedy vláčet na chovný svod juniora, když můžeme počkat třeba do dvou let, kdy z něj bude pořádný pes. Chovný svod se provádí pouze jednou za život a nelze ho opakovat. Tak proč nedat psovi šanci, aby se ukázal jako kvalitní dospělák. Doporučuji všem, aby již od útlého mládí zvykali štěně na cizí lidi. Nikdy nesmíte ve psovi probudit nedůvěru v cizího člověka, naopak. Pes by měl při setkání projevovat radost. Pokud toho nedocílíte, setkáte se v dospělosti s tím, že pes bude bojácný a nebo ještě hůře útočný. Obě tyto varianty jsou velice nebezpečné. I bojácný pes, dostane-li se do úzkých, se stává nebezpečný. Jaké problémy vám s tím vzniknou asi nemusím nikomu vysvětlovat. Možná, že někdo namítne, že nechce mít psa, který každého vítá. Věřte tomu, že staford je velice inteligentní plemeno a daleko lépe a rychleji než my rozezná člověka s nekalými úmysly. Pokud nás však nikdo neohrožuje, není možné, aby náš pes ohrožoval jeho.

Helena Partlová